O knize: 1997 / Námět děl tvořících příručku lze definovat za prvé jako „diskuze o metodě“ v kulturních vědách: o porozumění tomu, jak probíhá proces překladu z jazyka jedné kultury do jazyka jiné; o výzkumu klíčových slov; o hermeneutickém sebechápání vědy a za druhé jako dějin světové kultury: studium jevů duchovní reality v jejich časové specifičnosti a zároveň v nejširších souvislostech; analýza toho, jak je minulost kultury viditelná v její přítomnosti a přítomnost je již obsažena v minulosti. Jasně představit tento holistický přístup A. V. Michajlova je hlavním úkolem učebnice kulturních studií „Jazyky kultury“. Příručka je určena učitelům kulturologie, studentům, všem zájemcům o problematiku kulturních dějin Alexandr Viktorovič Michajlov (24.12.1938 - 18.9.1995) - profesor, doktor filologických věd, vedoucí katedry literární vědy teorie na IMLI RAS, člen prezidia International Goethe Society ve Výmaru, laureát ceny. A. Humboldt. Po tři desetiletí se ruští čtenáři seznamují v překladech A. V. Michajlova s ​​díly Shaftesburyho a Hamanna, Graedera a Humboldta, Schillera a Kanta, Hegela a Schellinga, Jeana-Paula a Bakhovena, Nietzscheho a Diltheye, Webera a Husserla, Adorna a Heidegger, Auerbach a Gadamer se specializují na germanistiku, ale jeho okruh zájmů pokrývá celou historii evropské kultury od antiky po 20. století. Od rozboru obrazu či sochy přirozeně přešel k úvahám o literárních a hudebních dílech. Pozornost A. V. Michajlova se nejvíce zaměřuje na období baroka a romantismu v našem století.